Ples absolventů 2023

Už po patnácté se trmická základní škola loučila plesem se svými absolventy. A ačkoli jsou základní pilíře průběhu plesu absolventů každý rok velmi podobné, přece je každý ples jiný a každý je jedinečný. Svoji tvář mu totiž dávají sami absolventi a právě ti jsou spolehlivou zárukou toho, že je každý plesový večer jedinečný a neopakovatelný. Každý je jinak krásný, jinak dojemný, jinak zábavný a jinak nezapomenutelný.

Ten letošní se konal v pátek 24. března. Už od rána jsme na sále U Kastnerů připravovali, zkoušeli, zdobili a chystali vše, co bylo třeba. Od tomboly, přes výzdobu sálu až po nácvik slavnostního ceremoniálu, kterým ples už tradičně zahajujeme. V čilém pohybu bylo mnoho rukou a nohou, ladili jsme sebemenší detaily a snažili se na nic důležitého nezapomenout. Už samo slovo ples přeci evokuje v mysli člověka něco slavnostního, krásného, noblesního, okázalého – a všem těmto představám jsme i tentokrát chtěli dostát. A myslím, že jsme dostáli.

Večer se sál zaplnil pozvanými hosty – rodiči a blízkými absolventů, učiteli a přáteli školy. A zcela zaslouženě na sebe v této směsici lidí strhávali největší pozornost sami absolventi, oblečení v gala, usměvaví, sliční a krásní. Moc jim to všem slušelo!

A úderem sedmé večerní začal plesový večer. Moderátoři Martin Klener a Jitka Hlaváčková nás nejprve úvodní humornou scénkou na krátký čas přenesli k jezeru Milada, záhy jsme se však všichni vrátili na společenský sál, abychom obdivovali taneční nástup absolventů, který s nimi s talentem sobě vlastním připravila paní vychovatelka Žaneta Smejkalová. Už při něm bylo na mnoha tvářích vidět dojetí.

Paní ředitelka Marie Gottfriedová ve svém proslovu k absolventům zmínila motto večera: Kdo chce hýbat světem, musí pohnout nejprve sám sebou. Ta slova pronesl řecký filozof Sokrates, který žil dávno před naším letopočtem. Stáří tohoto výroku však nic neubírá na jeho moudrosti a nadčasovosti. V duchu Sokratových slov popřála paní ředitelka absolventům, aby byli lidmi, kteří se pořád učí, pořád se posouvají dál, pořád na sobě pracují, protože, když se jim toto bude dařit, bude se jim také dařit hýbat světem a přispívat k tomu, aby v něm bylo víc vlídnosti, lásky a krásy.

Poté si slovo vzali absolventi – Renée Farkášová a Petr Monček, kteří vtipně a trefně přirovnali devět let docházky na základní školu k výcvikovému středisku pro astronauty a jménem všech absolventů poděkovali rodičům, učitelům a všem, kdo je v této jejich kapitole života provázeli a podporovali.

A pak už došlo na předání dárků absolventům. Při tom bývalí absolventi školy a dnes zdejší pedagogové – Adélka Lázničková a Pavel Svatoň četli vtipně a jiskrně sestavené charakteristiky absolventů. Bylo z nich zřejmé, že se ve škole za těch devět společně prožitých let známe všichni opravdu dobře.

Po společném fotografování následovalo taneční sólo pro absolventy a jejich rodiče a ples se posunul do své ležérnější fáze. Big Band Bonit nás svojí skvělou muzikou nenechal sedět u stolů a parket byl záhy plný tanečníků a tanečnic – a tak to vydrželo v podstatě až do jedné hodiny po půlnoci. V průběhu plesového večera nás čekala bohatá tombola, kterou s žáky obětavě a pečlivě připravila paní asistentka Kateřina Vyšínová. Absolventi rozdali půvabné a milé dárky také svým blízkým – tady zas předvedla svůj pověstný um a kreativitu paní učitelka Tereza Kailová. Zahrála nám skvělá a čím dál víc profesionálnější školní kapela MusicA, vedená panem učitelem Drahošem Straňkem. Zhlédli jsme krátká, ale vtipná videa ze života absolventů a především – užívali jsme si, tančili jsme a opravdu krásně jsme se všichni bavili.

Byl to krásný plesový večer. Patnáctý v pořadí – přece však jiný, jedinečný, neopakovatelný a krásně dojemný! Rádi budeme vzpomínat!