Návštěva filmu Bohemian Rhapsody

V čase téměř předvánočním jsme s žáky druhého stupně navštívili filmové představení Bohemian Rhapsody, které strhujícím způsobem vypráví příběh slavné rockové skupiny Queen a především jejich frontmana Freddie Mercuryho. V předcházejících hodinách hudební výchovy jsme se blíže seznámili s dobou, ve které kapela vznikla a tvořila i s životními osudy samotného Mercuryho.

Po návštěvě kina jsme se s dětmi bavili o dojmech a pocitech, které v nich film zanechal. Nutno říci, že toho byly plné. 

V následující hodině hudební výchovy jsem jim tedy rozdal čistý papír a vybídl je, zda by nechtěly své pocity vyjádřit v několika větách či slovech. Děti psaly, a nejen o hudbě. A musím říci, že to bylo úžasné čtení. Rád se proto o některé reakce našich žáků s vámi podělím:

„Každý sen se může splnit“, Káťa, 6. třída.

„Teprve ve filmu jsem pochopila, jaký měl Mercury těžký, ale zároveň naplněný život“, Verča, 6. třída.

„Když jsem z toho filmu přišla domů, tak jsem asi 4 hodiny poslouchala Queeny. Podle mne nejlepší film, který jsem kdy viděla“, Isa, 6. třída.

„Film byl sice dlouhý, ale vlastně bych na něj chtěla jít znova. A moc bych chtěla být na jejich koncertu. Já jsem předtím nevěděla, že tahle skupina vůbec existuje. Muzika se mi moc líbila“, Kačka, 6. třída.

„Výborná hudba. Když zpívali, měla jsem husí kůži. Chvílema jsem brečela, chvílema se smála“, Anička, 6. třída.

„Film se mi moc líbil. Bylo v něm úplně všechno. Od té doby co jsem ho viděla, mám raději muziku a mám chuť hned vzít do ruky kytaru, nebo paličky a začít hrát“, Sára, 6. třída.

„Jsem rád, že jsem na ten film šel, protože pak bych neměl takové zážitky a vzpomínky, jaké mám teď. Super, fakt super“, Tom, 7. třída.

„Po filmu jsem si uvědomila, že rodinu a pravé přátele, mám jenom jedny a měla bych si toho víc vážit“, Anička, 7. třída.

„Uvědomila jsem si, že se nemusím a nemám bát toho, jaká jsem“, Šárka, 7. třída.

„Během filmu jsem prožil snad všechny emoce, které znám“, Dominik, 7. třída.

„Když jsem zjistila, že film bude s titulky, trochu jsem zpanikařila, ale vlastně zbytečně. Jakmile film začal, hned jsem se do něj vžila. Vtáhl mne a já byla součástí děje. Tušila jsem, že film bude smutný a dojemný, ale nečekala jsem, že mne takhle pohltí a natolik se do toho vžiju a tolik to procítím“, Bára, 8. třída.

„Ten film ve mně zanechal to, že i když měl AIDS, tak šel furt dál za svým snem. Že se nevzdal. A oceňuji to, jak se přiznal, že má jinou sexuální orientaci“, Terka, 8. třída.

„Byl to skvělej film. Vyprávěla jsem o něm i doma a rodiče mi řekli, že podle toho jak nadšeně o tom mluvím, že to muselo bejt úžasný a že se na to půjdou podívat taky“, Natálka, 9. třída.

„Hned jsem si doma pustila jejich skladby. Film mne dohnal až k slzám a díky němu můžu teď nad řadou věcí přemýšlet úplně jinak“, Tereza, 9. třída.

„V tomhle filmu bylo krásně ukázáno, že se můžeme dostat do nějaké těžké životní situace, ale také je vždy z ní cesta ven, pokud budeme chtít a budeme ochotni pro to něco udělat. Ten film mi taky připomenul, jak důležitá je v mém životě rodina a přátelé a taky to, že všichni nejsme stejní. A to, že je někdo odlišný neznamená, že je špatný“, Eva, 9. třída.   

Drahoš Straněk